Zprůchodněním pivovarské zahrady přibude na Stezce pod korunami stromů z centra města do rekreační zóny u lanškrounských rybníků další úsek skutečně pod korunami stromů, doplněný fenomenem kontaktu s tekoucí vodou a možností jejího snadného překonání. Součástí tohoto přechodu přes potok je možné zastavení, posezení a odpočinek ve stínu vzrostlých stromů po obou březích zurčícího potůčku v jeho přirozeném přírodním prostředí v samém centru města. A také, jistě důležité, nejen dětské “dobrodružství” překonávání tekoucí vody, vždyť kde se dá ve městech k přirozenému toku vůbec dostat, kde se dá překročit, přeskočit nebo si v něm smočit nohy…
Původní poměrně rozsáhlý železobetonový objekt jsme přehodnotili a nově upravili design do přirozenějšího stavu nejen co se týče objemového rozsahu, ale především v materiálovém řešení, které se z pocitu jakéhosi velkoměstského nábřeží uskromnilo a přizpůsobilo měřítkově jak pivovarské zahradě, tak i malému toku a celkovému dojmu a rozmanitosti pěší trasy městem. Pro dosažení tohoto záměru jsme zvolili pískovcové bloky s minimálními kamenickými zásahy, uvažujeme, že by to byly jen řezy v místech jejich vzájemného napojení a případně seříznutí vrchní pobytové plochy kamenných bloků, pro možnost jejich lepšího pobytového využití. Jedná se o velké pískovcové bloky z lomu ze Zámělu u Potštejna doplněné menšími bloky, před několika lety, vytěženými z hrází lanškrounských rybníků, které jsou teď skladované přímo v Lanškrouně a zde by našly nového uplatnění a zároveň dodaly enviromentální rozměr jak samotnému záměru, tak i vlastní lokalitě a komunální politice města.
Konceptem našeho řešení zůstává lávka-nelávka, kdy místo překonání toku pěší lávkou, někde vysoko nad jeho hladinou, zachováváme průtočný profil toku a přes vodu se dostáváme pouhým překročením zregulované strouhy v jejím nejužším místě, zhruba 200-300mm nad běžnou hladinou. Návštěvníci se tak dostávají do kontaktu s tekoucí vodou a v případě zvýšení průtoku cca na čtyřnásobek je pro zdatnější stále ještě možné tok překonat po vyšší úrovni kamenných bloků, v případě ještě vyššího stavu vody se tok nepřekonává, ale stále ještě umožňuje posezení či odpočinek na obou březích separátně a při povodni zůstávají k dispozici pouze nejvýše umístěné nebo pak žádné kamenné bloky. Tyto jsou situovány tak, aby nezasahovaly do průtočného profilu toku a nevytvářely tak možnost jeho blokace. Přístup k místu překročení je pozvolným klesáním průchozí cesty zářezem do obou břehů. Vytěžená zemina z obou zářezů se využije k zásypu prodlouženého ovocného sadu a svahování ke dvorku bytového domu.
Povrch průchozí cesty bude bude štěrkový v okolí pískovcových bloků doplněný pískovcovými kvádříky, kostkami a odseky na štět v systému čím dále od velkých kvádrů, tím řidší výskyt a velikost kamenů až do samotného kamenného mlatu. Vtok a výtok potoka z pivovarské zahrady bude proveden jako mokřad se specifickou flórou a snad i faunou v obou místech.
Horní část levého břehu potoka navrhujeme jako přirozenou louku, sekanou dvakrát ročně, do které nebudou návštěvníci vstupovat. Korunu regulační zdi toku předpokládáme opatřit stejným ochranným zábradlí jaké je použité na Pivovarském náměstí. Novou vstupní branku z náměstí navrhujeme provést ve stejném plechovém designu s vypálenými korunkami, jako ostatní dvě, již používané a původní přístupovou bránu jen zkrátit o šířku této branky. Na levý břeh ještě navrhujeme výsadbu dvou vzrostlých stromů, které, po obou stranách, doplní nově navrženou Stezku pod korunami stromů tímto parkem. Jejich výsadbovou velikost přizpůsobíme rozpočtu. Pro možnost občerstvení ze stávající terasy kavárny prodlužujeme zpevněnou plochu kolem sezení na kamenných blocích až k hranici terasy
s možností prodeje “přes ulici”.
s možností prodeje “přes ulici”.
V ostatních částech pivovarské zahrady rozvíjíme již započaté úpravy, které jen doplňujeme, zpřesňujeme a akcentujeme ideje, které si zaslouží dotažení. Jedná se o rozšíření plochy ovocného sadu doplněním dalších ovocných stromů v druhově příslušných řadách. Této úpravě padne za oběť jedna smuteční vrba na rozhraní ovocného sadu a plochy u bytového domu. Tuto plochu vnímáme jako poloveřejnou možná až polosoukromou a byť není od ovocného sadu oddělena žádným plotem, ale jen prudším svahem, vytváří pro návštěvníky psychologickou hranici, že zde už není veřejná část zahrady, ačkoliv není oplocena.
Navíc u severní vstupní branky z ulice vytváříme podestu, ze které pokračuje cesta přímo podél parkové zdi z gabionů po severní straně ovocného sadu až k západní vstupní brance a zeď využíváme dle původního záměru pro venkovní výstavy. Mezi stávajícími kovovými rámy na této cestě vyřezáváme ve velkém lískovém keři zelený tunel a cestu výškově navazujeme na novou podestu u branky s přímým výstupem na chodník v ulici. Pro přístup nájemníků bytového domu na “svůj” dvorek budujeme z této podesty nové jednoramenné schodiště a doplňujeme svahování kolem něho a také od cesty. Ideou této úpravy je využít stávajících kovových rámů definujících cestu podél zdi, podestou vytvořit pohodlné a přirozené napojení chodníku na park, zeleným tunelem v lískovém keři usnadnit orientaci návštěvníků a lákat je procházet výstavní cestou se světlem na konci tunelu raději než po chodníku za zdí podél silnice a v neposlední řadě zachovat přístup nájemníků na dvorek.
Cílem našeho návrhu je zachovat principy původního studentského návrhu, který nám i po letech připadá koncepčně silný a ideově zajímavý. Autor původního návrhu je součástí našeho týmu. Navrženými úpravami se snažíme pokorně reagovat na dané přirozené prostředí a využívat již započaté úpravy v parku. Chceme v co největší míře zachovat a podpořit přirozené přírodní prostředí a nezahltit park množstvím prvků a jejich designů. A přáli bychom si samozřejmě, aby takový názor byl srozumitelný návštěvníkům, aby se množství kamenných bloků sladilo s finančními možnostmi města, aby kamenné bloky z lanškrounských rybníků znovuožily v Pivovarské zahradě, aby je lidi měli rádi
a přijali je za své lanškrounské kameny a cítili se
s nimi dobře…
a přijali je za své lanškrounské kameny a cítili se
s nimi dobře…
Autoři: Ing. arch. Josef Mádr, Ing. arch. Anton Pelech, Ing. arch. Štěpán Tomš; spolupráce: Ing. Radmila Fingerová (krajinářské řešení)
vyzvaná soutěž, 1. místo, 2023
